Příprava v plném proudu #1

Ahoj všichni ! Rozhodl jsem se, že vás budu čas od času informovat o tom, jak jde naše příprava na 10/10/10 a taky vám občas povím nějaké střípky z tréninku! 🙂

Poslední dva týdny mi pořád nebylo vůbec dobře, a tak už jsem se začínal děsit, jestli si opět neprocházím tou otravnou koronou. Byl jsem však dvakrát na testech a vždy jsem byl negativní a tedy moje tělo muselo trápit něco jiného. Řekl jsem si, že tohle už není normální, každý den jsem byl abnormálně unavený, motala se mi hlava a cítil jsem se malátně, a tak jsem se vydal na vyšetření krve. Samozřejmě, když jsem šel na krev, už ten den jsem se konečně začínal cítit lépe. 😀 Vytrpěl jsem si tedy ještě můj oblíbený odběr krve, při pohledu na zkumavky jsem lehce omdlel a další den jsem konečně cítil, že energie do tréninku je zpět! Další den mi ještě dorazily výsledky, které byly skoro zcela v pořádku a já se tak radoval, že můžeme jít opět do 100% přípravy!

O tomto víkendu jsem se opět vydal do Opavy, na pravidelný společný trénink s mým trenérem Petrem. Petr ví, jak miluju ranní vstávání, a tak nám domluvil bazén už na 8:00 ráno, díky, kámo! Vyjíždět v sobotu v 5:30 z vyhřáté postele je sen! Stálo to však za to! Po téměř dvou měsících jsem se tak opět dostal do bazénu a krásným tempíčkem jsme si dali ranních 1900 m.

Další část našeho společného tréninku mělo být kolo 90 km, ale jelikož se nám nechtělo úplně opět na trenažér a hledět do zdi, Petr přišel s možnou alternativou, pojďme si dát místo kola 3 hodiny běžky! Skvělý nápad, Petře! Běžky mě baví asi jako umývání nádobí! A tak jsme se vydali do Staré Vsi. Po cestě jsem se Petrovi svěřil, že jsem byl na běžkách jednou, asi na 15 minut, ale Petr měl řešení! Budeme praktikovat styl na pejska. Ptáte se, co to je? 😀 Taky jsem nevěděl, Petr mi pak vysvětloval, že vždy pojede dopředu, a pak se zase za mnou vrátí. Sotva tento nápad dořekl, už jsem Petra neviděl. Běžkování jsem si opravdu užíval, nejdřív mě předběhla holčička, které bylo asi šest, a potom páreček důchodců, kterému bylo asi sto dvacet, a tak jsem se pomalu sunul a nadával a nadával. Teď vážně, myslím, že to byla super zkušenost, zapojit zase úplně jiné svaly a zkusit něco nového. 🙂 Jelikož jsem měl půjčené běžky i boty od mamči, opravdu mi to dokonce i slušelo, myslím, že kdybych měl růžové legíny ještě k tomu, tak by se o mě pánové poprali. 😀

Poslední část našeho společného tréninku byl následně běh. V plánu jsme měli půlmaraton! Vydali jsme se do terénu a já si říkal, že už to bude pohodička a Petr už ničím nepřekvapí. Mýlil jsem se. 😀 Naběhli jsme do kopců se sněhem a po asi půl hodince už nebylo vidět ani na krok. Čelovka? Ne! Ke konci našeho, místy spíše indiánského, běhu na nás ještě vystartovala srnka a já si tak mohl odškrtnout, že náš společný trénink měl opět kvalitu jak se patří! Nakonec jsme finišovali 18,5 km a já se tak mohl vydat na cestu zpět domů. 🙂

Na příští týden se chystáme na týden do Chorvatska, tak už se nemůžu dočkat, že toho plavání bude opět víc a zároveň si doplníme trošku vitamínu D! 🙂

Určitě zase napíšu pár řádků, jak pokračujeme, nebojte, Petr jede se mnou, a tedy tréninky normální určitě nebudou! 😀

Jakub