Příprava v plném proudu #2

Příprava v plném proudu aneb jak jsme se vydali na soustředění do Chorvatska! O komedii s testováním proti covidu se radši rozepisovat nebudu, to až radši někdy osobně, každopádně Chorvatsko jsme si vybrali v domnění, že nám bude všem krásně teplo, budeme plavat v moři a vše bude sluníčkem zalité…… Mýlili jsme se…

Pojďme si to ale hezky probrat den po dni. Na cestu jsme se vydali první vůz už v neděli okolo desáté ráno a v Chorvatsku jsme byli okolo osmé večer. Ubytko jsme měli domluveno v nádherné vilce ve vesničce Dugopolje u mladého sympatického páru manželů Zoricových. Jelikož to byli velcí nadšenci do triatlonu a náš projekt se jim natolik líbil, nechali nám ubytování zcela zdarma. Moc rád bych ještě jednou řekl, jak moc si takového gesta vážím. 🙂

Pondělí 7:00 budíček a půl hodinky rozcvička a drobné posilování, což o to, rozcvička i posilování mi naprosto nevadí, ale čas 7:00??? Petře? Zbláznil ses? Následuje snídaně, moje velmi oblíbená aktivita, ostatně jako kterékoliv jiné jídlo! Po snídani se vydáváme do Decathlonu nakoupit poslední nezbytnosti pro plavání v moři při zhruba 13 stupních. Koupil jsem si asi úplně všechno, co šlo, a mohlo by mě alespoň trošičku zahřát, a tedy: kukla, neoprenové rukavice, neoprenové nohavice. Vydáváme se na volné moře a není to úplně podle mých představ. Prvních 500 metrů mi začalo téct do uší, vylezl jsem si tedy pro špunty, což samozřejmě pomohlo, avšak začalo mi téct do brýlí, nádhera! Prvních 1900 m jsem tedy nějak odplácal a už jsem byl rád, že jsem pryč.. Brr… Po obědě jsme se vydali na prvních 90 km na kole, a to už bylo o poznání příjemnější! Sluníčko svítilo a já tak nasadil úsměv na tváři a jel jako pila. 🙂 Na tohle kolo budu velmi rád vzpomínat, doprovázel nás totiž chorvatský šampion Mr. Visica. Asi vám to jméno nic neřekne, ale dejme tomu, že je to takový chorvatský triatlonový Jarda Jágr. 🙂 Pro první běh jsme potom zvolili promenádu přimo ve Splitu, a to už byl velmi příjemný závěr dne. Namotali jsme povinných 21,1 km a hurá do postele!

Druhý den…. Asi už víte, co nás čeká. Ano, rozcvička v 7:00, a tak opět s jedním zalepeným okem kopíruji Petra, následuje snídaně a už jsme na cestě. A pozor, kam? Na bazén! Velmi příjemné plavat jako člověk v normální teplé vodě. 1900 m se zdá jako mžik a už si to štrádujeme zpět na ubytování. Bohužel nám začalo šíleně pršet, a tak se na zbytek dopoledne stahuji zpět na značky do postele! Ve 13:00 však přestalo, a tak už jsme na cestě na kolo. Jelikož prvních asi 12 km jsme jeli jen z kopce, představoval jsem si, co se asi bude dít po cestě zpět. Nemýlil jsem se, opravdu jsme to následně celé šlapali zpět nahoru. Tento den si však zapíšu za uši, stalo se něco, na co budu vzpomínat asi celý život. Probudila se ve mně láska ke kopcům. Sám jsem tomu nemohl uvěřit, ale hrozně jsem si to stoupání užíval. 🙂 Ne nadarmo se říká, že kopce jsou koření cyklistiky! Večerní běh byl už taková klasika, vždycky mi trvá asi 8–10 km, než se do toho dostanu, a potom už nevnímám okolí a jen střídá noha nohu. 21,1 km hotovo a jdeme spát!

Třetí den byl ve znamení regenerace, odpočinku a stěhování! Stěhovali jsme se do další krásné vily našich dalších podporovatelů, tentokrát do městečka Sinj. Navečer navíc dojela druhá posádka, a to kluci ušatí s kamerama a foťákama. 🙂

Den čtyři a tvrdá práce před náma! Ještě před započetím triatlonu dostávám tvrdou ránu v podobě, když se mnou vyběhne Red Bull, a tak se skvělým psychickým rozpoložením skáčeme opět do moře. Dnešní lokace? Baška Voda! Dnes mi však moře chutná o poznání lépe, voda krásných 14 stupňů a 1900 m je za námi jedna radost! Naskakujeme na kolo! Z tohoto úseku mám docela respekt, jelikož ten vítr a převýšení okolo 1600 m už není úplně easy. Ale? Moje láska ke kopcům přetrvává a mě naprosto zalila vlna endorfinů a já jsem tak opět od ucha k uchu! 90 km z námi a už se jdeme jen tak lehce vyprdět po pláži na půlmaraton. Vyprdět nepíšu jen tak pro nic za nic… Docela jsem měl prvních pár km strach, že to nebude jen tak, mezi kolem a během jsem si totiž nachystal laskominu v podobě toastu s Nutellou a tuňákem. 😀 Všechno dobře dopadlo a zůstalo, kde má, a už jsme na cestě zpět na vilu. 🙂 Večer si konečně dopřáváme trošku relaxu v podobě krátkých pětiminutových cyklů sauny a následná krátká kola vířivky. Jelikož s druhou posádkou přijel i režisér Jirka a začal vyprávět jeho hlody z Výměny manželek, byl jsem lapen. 😀 Ačkoliv jsem věděl, že jsem měl jít spát, a trenér Petr již dávno podřimoval, já se dostal do postele až někdy okolo půl druhé ráno, a to byla velká chyba!

Den pátý, den kritický! Vstávání na 7:00 není po pár hodinách spánku žádný med a já tak už od rána lituju, že jsem poslouchal historky o Výměně manželek. 😀 V horách jsme si našli nádherné jezero, a tak jsme zkusili opět volnou vodu, tentokrát jsme však neslavili úspěch! Voda měla asi 7 stupňů, můj Garmin mi ukazoval naplaváno přesně 22 metrů a kluci dokumentaristé tak mohli natáčet spíše než plavání v nádherném jezeře dokument o tom, jak se z kluka stává holka! Zima, pánové. 😀 Abychom se z vody zahřáli, šli jsme si ihned zaběhnout půlmaraton. Jelikož sluníčko opravdu hřálo, běh byl naprosto fantastický. A tak nám ani nevadilo, že jsme nastoupali asi 500 m převýšení. A teď to přijde! Krize je tu! Po běhu jsem se cítil, jako bych měl kocovinu a padla na mě tak šílená únava, že jsme odpolední kolo již vynechali a já si tak mohl jít na pár hodin lehnout. Večer už nás čekala jen příjemná hodinová posilovna a tentokrát už jsem byl moudřejší a ihned jsem šel zalehnout!

Šestý den, čtvrtý půl ironman. Posledního půl ironmana jsme se lehce ozvláštnili. A to tak, že jsme nejprve vyrazili na kolo. Bylo to jedno z nejšílenějších kol mého života. Jak jsem již dříve psal, Chorvatsko umí ukázat svoji zimu! Bylo tedy dva stupně pod nulou a vítr o rychlosti Michaela Schumachera a my se spokojeně vydáváme na trať. Jediné, co jsem lehce podcenil, zapomněl jsem si pod helmu čepici. Posloužila mi však čepice do bazénu. 😀 Velmi příjemné… Doporučuji… Asi si budete myslet, že jsem opravdu magor, ale já si to opět šíleně užíval. Petr na mě písknul, abychom se střídali po pěti minutách, kdo zrovna potáhne a kdo pojede v háku, ale já jako malé dítě umíněně trval na tom, že to chci odjet celé na špici a chtěl jsem se tak co nejlépe připravit na větrné Faery. Ihned po kole nás Mončul převáží do parku do Splitu a byla taková zima, že jsme se z toho cyklo oblečení ani nepřevlékli a ihned vyběhli. Půlmaraton je lehce za námi a naše osobní taxikářka nás opět nabírá a veze nás na bazén! ( Díky Bejbul) Skáčeme do vody a kupodivu to bylo velmi příjemné po tom zmrzlém dnu se hezky vyplavat! 1900 m je za námi a Monča už nás čekala v autě s pizzou a my tak konečně jeli oslavit úspěšné soustředění a ráno hurá domů. 🙂

Suma sumárum jsme tedy udělali celkem čtyřikrát půl ironmana, což byl náš cíl, navíc jsme si střihli jeden půlmaraton a asi 4 h cvičení. Největší radost mám z celkově 5444 výškových metrů, které jsme nastoupali. A také z toho, že jsem se fyzicky cítil opravdu skvěle! Chtěl bych moc poděkovat všem zúčastněným a VIVA LA 10/10/10 !